Unylá.

Adolf Heyduk

Zpívala jsem vesele a ráda, hynu, strádám, vím, že umru mláda, červánky, jež na líci mi hrají, růže jsou, jež navždy odkvétají, a mé oči, jež vám síňku zlatí, mušky jen, jichž lesk se přes noc ztratí. Až mě drahá máti z vůle boží s vínkem bílých růží v rakev vloží, vyneste mě z domu bez žaloby: za zpěvu mě neste mezi hroby, pak má duše zpěvně v nebe vzletí jako ptáče k slunci z temna snětí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

539. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V rozvalinách. (Adolf Heyduk)
  2. Úpis. (Adolf Heyduk)
  3. Růže rudé, růže bílé. (Adolf Heyduk)
  4. Družky duše. (Adolf Heyduk)
  5. VEČERY V PODJAŘÍ. (Adolf Brabec)
  6. Co je žití, co je láska? (Adolf Heyduk)
  7. Doslov. (Adolf Heyduk)
  8. XXXIV. Umřel jsem. (Adolf Heyduk)
  9. EPILOG. (Antonín Klášterský)
  10. Stíny a paprsky. (Adolf Heyduk)