Mám dost!

Adolf Heyduk

Tak pravili mi: „Zanech zpěvu, věk valně posněžil ti leb, viz v lidských utrpení zjevu, čas píseň zanáší jak plevu, jsi stár, máš ženu, střádej chléb! Hleď na bedlivé druhy svoje, k nim hojnost snáší se i čest, a zlato třpytí se jim s kroje, – ty za čapkou máš kousek chvoje, květ na srdci, leč prázdnou pěst. Kam vede onen život ptačí? Nuž, změň se, spěš!“ – „Ne, dosti mám, mně chvoj a kvítí k blahu stačí, ať stane se, jak Pánbůh ráčí; já za chléb duše nedávám!“

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

646. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BLAHOPŘÁNÍ (Stanislav Kostka Neumann)
  2. 55. Jak když se jaro obnoví (Josef Uhlíř)
  3. 25. Ptáčkové jak v plesném reji (Josef Uhlíř)
  4. P. Doležálkovi. (František Dobromysl Trnka)
  5. Pěvec a pastýřka. (Václav Antonín Crha)
  6. Do památníku mladému básníku Krasoslavu Skřivánkovi, příteli svému. (Václav Antonín Crha)
  7. Když své dítě nosím. (Adolf Heyduk)
  8. MY JSME SE PŘIMKNULI K SOBĚ... (Růžena Jesenská)
  9. IX. (Jaroslav Vrchlický)
  10. XV. PANU ANTONÍNU KNOTKOVI, katechetu dívčích škol v Šumberku na Moravě. (Beneš Metod Kulda)