Stárnoucí peň.

Adolf Heyduk

Jsem samoten jak v širém poli stárnoucí peň, když zlatem stkví se po okolí bohatá žeň. I zírá kol; sněť jeho kloní tajemný stesk, vždyť nad hlavou se jemu honí haditý blesk. On zná ty kruté jeho střely; v starobnou hruď tak často s kletbou zaletěly: „Ubohým buď!“ Je chor; však za jara, kdy pučí paběrkem sil, zpěv tichý v duši jeho zvučí: Já šťasten byl!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jelen, lovec, paroh, laň, srna, pytlák, srnec, myslivec, lovčí, zvěř

144. báseň z celkových 452

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXVII. Truchlivý podzimní den, (Adolf Heyduk)
  2. Smrt na samotě. (Adolf Heyduk)
  3. báseň bez názvu (Viktor Dyk)
  4. VLADIMÍR. (Ferdinand Tomek)
  5. báseň bez názvu (Antal Stašek)
  6. Jelen samotář. (Jaroslav Vrchlický)
  7. SCHLEMIHL. (Viktor Dyk)
  8. Jaromír a Vršovci. (Jan z Hvězdy)
  9. vřes (Stanislav Kostka Neumann)
  10. Stará myslivna. (Rudolf Pokorný)