Sophokles všemi prvním Řekem zván(J5m)
a jako rek i básník vynášen(J5m)
jest vedle Perikla vojsk v čelo dán(J5m)
leč synem za mrhače vyhlášen(J5m)
jenž před archontů zavolal jej soud(J5m)
že jměním plýtvá bezsmyslný bloud(J5m)
Že rozhazuje nastřádaný skvost(J5m)
a k hetérám že běhá vetchý kmet(J5m)
že šílenec pad lidu v nevážnost(J5m)
že žebrat bude snad co nevidět(J5m)
a on syn jeho Jophon v marném stonu(J5f)
vše ztratí co má míti po zákonu(J5f)
Že ač jej často káral hněvným rtem(J5m)
on Jophon první v křížkování druh(J5m)
a první s diskem v metání v div všem(J5m)
a první v skoku v dál i výš jak vzduch(J5m)
on vynášený mladých přátel davem(J5f)
že na kmeta jde žalovati právem(J5f)
Před archonty jsou oba s otcem syn(J5m)
a jinoch metá starci v obličej(J5m)
vše mrzkosti a skutky těžkých vin(J5m)
a ku podivu soudců hanbí jej(J5m)
leč Sophoklova kleslá hlava šedá(J5f)
v ráz hrdě k hájení se u výš zvedá(J5f)
Jest pravda vše co Jophon mluvil vám(J5m)
že žádám zlato utěšen li duch(J5m)
že syna častých hněvů málo dbám(J5m)
a na výstrahy jeho vždy jsem hluch(J5m)
či nemám kmet už v konec všeho žití(J5f)
když chvíle dovolí se potěšiti(J5f)
Či nemá srdce veselit se snad(J5m)
kdy achajským je ovlažován ret(J5m)
a duše krásy paprsky a vnad(J5m)
Mně při tom s hlavy padá kopa let(J5m)
jež bílým sněhem na hlavě mi leží(J5f)
a se zbytkem jsem vesel rád a svěží(J5f)
Však neplýtvám jen mým co je rád dám(J5m)
a vždycky zbývá jiným pro radost(J5m)
co nemohu už utratiti sám(J5m)
vždyť penízů a skvostů ještě dost(J5m)
a nebude li pak mé duše křídla(J5f)
v čas naberou si ze zlaťáků zřídla(J5f)
Vše uvažuji dobře však je klam(J5m)
že nesmyslně do všech města stran(J5m)
své jmění rozházím a rozmetám(J5m)
a domů vracím se když obtěžkán(J5m)
je vínem leb a měšec prázdný zlata(J5f)
to nepravda jest věru vrchovata(J5f)
Tu Jophon k archontům dí v ručí chvat(J5m)
To snadně řekne se tíž věřit však(J5m)
to třeba soudcům přesně dokázat(J5m)
a nemluviti jen tak všelijak(J5m)
čin nevinně a právu ať jen svědčí(J5f)
řeč chlubná z rozpaků soud nevyléčí(J5f)
Tu Sophoklovu zachmuřenou tvář(J5m)
v ráz úsměv vyjasnil a jeho zrak(J5m)
vrh na soudce i syna slunnou zář(J5m)
hloub do záňadří sáhla ruka pak(J5m)
kmet postoupil a v mírném hlavy sklonu(J5f)
svým soudcům napsanou dal Antigonu(J5f)
Zde svědek činů mých je nuž ať zvím(J5m)
zda Jophonových zlob jsem hoden byl(J5m)
zda chor jsem duchem mdlým a šíleným(J5m)
Když k útěše jsem druhdy tichých chvil(J5m)
své tělo vzpružit chtěl a těšit ducha(J5f)
či pravda bude proti tomu hlucha(J5f)
Vždy s jasnou hlavou navracím se v čas(J5m)
a s duší vznícenou své práce dbám(J5m)
či k žití vzbuzen nemám žíti as(J5m)
Míň práva li než Jophon k tomu mám(J5m)
Že hlavou chorý jsem a nepříčetný(J5f)
je lež vždy nadšením výská duch vzletný(J5f)
Nuž rozsuďte už rychle prchá den(J5m)
a nečinně přec nechci trávit jej(J5m)
když zjevy dějin duch můj obklopen(J5m)
jež touží mnou zas v nový žití rej(J5m)
v rej života jenž v divadle jej čeká(J5f)
nuž rozsuďte duch můj se nepoleká(J5f)
A archonti čtli jeden po druhém(J5m)
a oči jejich plály zas a zas(J5m)
a stále chvělo jim to bledým rtem(J5m)
Ó velebné Ký vrchol vnad a kras(J5m)
až výrok jejich zazněl v lidu ruch(J5m)
kdo tvoří tak víc člověka jest Bůh(J5m)
Tenť nad ostatní z lidu povznesen(J5m)
a odpověden pouze sobě sám(J5m)
jet Jovišovi přímo podoben(J5m)
až v nebe sahá jeho ducha chrám(J5m)
a z věků do věků svou šlehá září(J5f)
Pryč Jophone sám odsoudil ses lháři(J5f)
Ej jediný muž není v Řecku snad(J5m)
kdo také moh by dílo vykouzliti(J5f)
leč že by s Olympu sem náhle pad(J5m)
a naším bídným žitím doved žíti(J5f)
On měl by vjít laur věčný vděkem nesa(J5f)
v druž věkožízných bohů na nebesa(J5f)
Vysvětlivky
takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem
S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice
J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno
Statistiky
| Počet slok: |
16 |
| Celkem veršů: |
96 |
| Jamb: |
96
(100 %)
|