KLATOVSKÝ KYRYSNÍK.

Adolf Heyduk

Konečně podleh’ v boji nepřítel, byl zahnán v ruce kyrysníků sborem, jak statný poddůstojník povelel, ač nejmladší byl v sboru mužů skorem. A přijel velitel a zavolal: hle, jonák Němec, jistě naší krve, a vítěze se po vídeňsku ptal, co za krajana jsi a co byls prve. A všem jej chválil cizím jazykem, jun mlčel, až vůdce ptal se zas; pak promluvil však: „Syn české matky jsem a nerozumím Vám, co chcete as? Když viděl jsem, že nepřítel, náš vrah, chce na nás vpřed, by dobyl naší země, ne o život, leč o ni měl jsem strach a srdce hněvem zakypělo ve mně. A tak jsem šťasten vysekal i vás a bez povelu; jazyk váš mně cizí – a učiním to věru zas a zas, až cizáctví z mé české vlasti zmizí. A chvály ani křížku nepřeji si, mám doma zdobu lesklejší: tam blíže Klatov narozen jsem kdysi, kde svévolně mne týrá pán, váš druh.

Patří do shluku

seč, voj, bitva, chrabrý, meč, pluk, nepřítel, nepřátelský, vrah, zbraň

104. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LXVIII. K vůdci Němců raněnému v boji (František Jaroslav Kamenický)
  2. VERCINGETORIX. (Adolf Heyduk)
  3. Snubní prsten. (Gustav Dörfl)
  4. LXXXVII. Jako mračno táhne ke Šumavě (František Jaroslav Kamenický)
  5. JUDITHA. (Adolf Heyduk)
  6. Janu Nerudovi. (Josef Václav Sládek)
  7. 81. Bratře, neslyš hlasu závistníka (Jan Kollár)
  8. Zrádný vůdce. (Adolf Heyduk)
  9. Smíření. (František Alexandr Rokos)
  10. PRVNÍ STRÁŽ. (Emanuel z Čenkova)