Na Tatrách se blýská –
aj, to Perun svatý!
Probouzí se víska,
probouzejí chaty.
Probouzejí chaty,
probouzí se víska,
jonák, štěstím jatý,
hlaholně si výská.
Výská si a volá
na cestičce polní:
Hola, brati, hola,
zpívejte, jsme volni!
Volní na Krivani,
bez maďarské stráže,
už nám hunští páni
nespoutají paže!
Nemohou nám svírat
do klád naše nohy,
nebude umírat
s bratrem bratr mnohý!
Nebudem umírat,
budem žít nanovo,
už nás nesmí týrat
jařmo Maďarovo.
Už jsme volni, brati,
volní ve své zemi,
už se vrah nevrátí
s mukami k nám všemi.
Už se nenavrátí
ani po stu letech;
vymírají kati
ve svých katích dětech.
Vymírají syni,
vymírají dcery,
vymírá už nyní
zlý vlk stářím šerý.
Už nebude loupit
naše lány orné,
nedá se brat koupit
v pevnosti své svorné.
Budem silni zase,
jako dřív jsme byli,
než nám ve zlém čase
děti zahubili!
Bude Slovák rekem,
jako za Matěje,
zhyne Maďar vztekem,
tak se vrahům děje.
Jako za Matěje,
statečného Čáka,
čas se na nás směje,
k hrdinství nás láká.
Radost děti líbá,
líbá naše kmety,
mile níž se shýbá,
na sokolské slety.
Sokolí nám křídla
slunným světlem zlatí,
nechať z pekel zřídla
klekcí orli klatí!
Jak za Jiskry reka,
s vrahy v boj se dáme,
zarudne Váh řeka,
až je porubáme!
Orly porubáme.
Bůh v nás sílu vzbudí,
děti, květ, jejž máme,
přivineme k hrudi.
Přivineme k prsu,
bratry podružené,
květ vonného trsu,
který v růže žene.
Budeme zas prací
sílit se a růsti,
kdo se k otcům vrací,
Bůh ho neopustí!
Vlasti v slibu svatém
věrně vytrváme,
bratr státi s bratem
věrně přisaháme.
Smrt nás nezastraší
ani vrahů dýka,
máme volnost naši,
máme Masaryka.
Hyne Maďar škůdce,
Maďara strach svírá,
že nám Bůh dal vůdce,
reka, bohatýra.
Masaryka reka,
volné vlasti v čele;
bolest třistavěká
našla spasitele.
Za ním všichni k práci,
za ním v práci k výši,
sláva se nám vrací
do tatranských skrýší!
V horských lesů sněti,
v krytu kolib, chatek,
radujte se, děti
podtatranských matek!
Nový čas se denní
slovanskému rodu,
kdo jsou připraveni
umřít za svobodu!