Tubalkain.
„Sella také porodila Tubalkaina,
kterýž byl kovář –“
I. Mojžíš, 4, 22.
V rudou, žhoucí měď zabušil mohutným kladivem!
Jarým tempem hrály rány v žhavém kovu,
deště zlatých jisker, jako světlé roje
mihotavých mušek, lepou kovářovu
růměnily tvář. A v dáli boly svoje
teskně lkali dravci v žaluplném zvuku:
opouštěli háje, chladné vodní zdroje,
brlohy své skalní, ba i pěvci s buku
přilétali shlédnout podivné ty stroje.
Jako zmámení se táhli v širém kruhu
kolem zářné výhně a jen chvílí, časem,
výkřik děsu zavzněl z kypícího luhu,
zhoubu tušící, tak tklivým, bolným hlasem!
Zvolna jejich oužily se dráhy kružné:
roje dravců stály blízko výhně malé,
prohlíželi kopí ohnivé a pružné,
které kovář zrobil. S citem neskonalé
slasti ustal kovář v práci hřmotné rázem,
s kopím žhavým běžel ku chladnému vřídlu
ostří zakalit. A mlat se svezl na zem.
Lepotvárná lvice skokem ku tavidlu
mihla se a chopíc kladivo, je vzmachem
mocným, bohatýrným vymrštila v davy
šelem, jež se rozprchly hned v skoku plachém.
V písek vrytý mlat ten mladý buvol tmavý
v divém spěchu rohem zakřiveným zvedl,
s plesným rykem pádě, v pouště druhy vedl.
Celý vesmír zavzněl zvukem ódy divé,
11
v štěkot hyen, pardů, v krakot orlů černých
bručel slon kdes v tichém háji písně snivé;
goril s větví v ruce, s tlupou družek věrných,
ve jásavém tempu v borů sladkém stínu
tančil blah a šiky silných býků divě
hnaly do zelených lučin šťavných klínů.
Slunce s výše plálo bájně, lahodivě.
Tubalkain se vrátil s plesnou zářnou tváří,
v ruce kopí, které v mladém tkvělo kmeni
bukovém. A lvice dosud stála v záři
planoucí té děsné výhně, z které pění
sykavé se dralo posledních již, modrých
plamenů. I zvrátila se výheň s třeskem,
mocný zážeh světla tryskl ještě bleskem,
lvice skok – a hrůzyplný zápas bodrých
reků nastal v poušti divoké. I válčil
starý prasvět zde a mocným zuřil vztekem
proti člověku, jenž drzou rukou páčil
sladký zákon, jímžto dosud v míru, s vděkem
celý vesmír blah se spravoval. Však silnou
rukou srazil kovář kopím lvici rázem,
neboť psáno jest, že lidstvo snahu pilnou
darem dostalo a přineslo si na zem.
V dálce zalkal bor – Tubalkain ovládl bojiště!
12
1894