Soucit.

Vilém Bitnar

Soucite, ty chvějný, bájný květe, vypuč z mého srdce bolnou písní! Kdybys býval přišel, smědý Pane, v zaprášeném rouchu k mému stanu, jako přišel’s kdysi v dobách starých, kdybys hněvuplný byl mi řekl, že to bílé město labutino přísně ztrestáš pro hřích dlouholetý, věř, ó věř mi, že bych stal se býval pro své bratry druhým Abrahamem. Kdybys býval přišel, mocný Pane! Byl bych Tobě číši vody podal, posadil Tě v stíny cedrů starých, mladistvé bych tele býval zabil, zadělal Ti chlebů podpopelných. Vždyť i ve mně láska k Tobě plane! Vždyť i já jsem synem rodu ctného, v kterém kdysi budou požehnáni všichni země mocní národové! Vždyť ten květ, tak divný, žhoucí, vonný, bratrské to lásky luzný plamen, hoří ve mně rovněž ohněm perly, jako v prsou muže od Jordánu. Divnou touhu, která plála tehdy v mužném srdci starce šedivého, jak ji cítím pláti v nitru duše! Vzpomínal v tom teskném okamžiku na vlast starou, sladkou, luznou zemi, na ta místa, v kterých mládí prožil, na to staré Haran, město snící. Vzpomínal i na bratry své drahé, kteří bydlí v stanech při studánkách, divný cit mu v prsou úzkostlivý vzrostl náhle jako černé býlí, které tlačí těžce jako kámen. Úzkostlivým hlasem volal k Tobě, Pane velký, o cit smilování, a já slyším často hlas ten hrůzný, hlas ten vroucný, chvějný, žalostivý, který vítr zanes v dálné hory, za své rodné bratry jak Tě prosí, kteří rovněž z Haran přišli dávno v tyto kraje obtížené medem. Pane můj, Ty chtěl jsi k prosbě starce ušetřiti město plné hříchů pro deset jen lidí spravedlivých! Pane můj, ó věřím, věřím, věřím, že bys v lásce hlubé, neskonalé, ušetřil to město labutino, bílé město omývané proudy bystré vody z dálných, modrých vrchů, kdyby moje ústa v prosbě chvějné řekla Tobě: „Pane milosrdný, věz, že v bílém městě labutině bílé jenom duše tiše bydlí!“ Kdybys jen byl přišel – –!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 2 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

nymfa, faun, satyr, syrinx, čilimník, hélios, kentaur, flétna, jilm, helios

298. báseň z celkových 333

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Při dokončení překladu Ariostova „Zuřivého Rolanda“. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Poslední píseň lásky. (Jaroslav Vrchlický)
  3. II. PAN GUILLEM DE CABESTAING. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Mickiewicz. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Tvé oko. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Musy do vrzavých břinkly strun, (Josef Holý)
  7. Sbor z antické tragedie. (Jaroslav Vrchlický)
  8. SLOKY. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Prolog. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Zůstaň při mně, ňadra tvá mě skájí, (Josef Holý)