Číš moje prostá...
Číš moje prostá jesti,
běl snivý javoru,
však dávno vyschla míza
a vůně prchla v les.
V tu číši rozpukanou
z bílého javoru
já nalil jsem si vína,
jež bují v Engaddi
a z hroznů cypresových
na lisech tlačeno.
To žhoucí víno moje
je z lisů prastarých,
jež v cedrovinách horských
si vinař postavil.
Hlaď javoru pak bílou
jsem malbou ozdobil:
v květ jabloňový luzný
jsem Pannu uvedl
a jablky svých písní
ji v lásce zpodpíral.
A v bílé její líce
teď často vzňatý zřím
a víno cypresové
po kapkách přijímám.
V krev mého těla chladnou
žár víno rozleje,
že divné písně pěju
ze zahrad damašských –
však číše moje prostá,
běl našich javorů!
33
1894