V. Od chvil, co na loktech tě anděl vznes’

Adolf Heyduk

Od chvil, co na loktech tě anděl vznes’ k mým nejdražším tam modrých do nebes, mé vadne žití v žalu neustálém, jsem žebrákem, ač dřív jsem býval králem. Tam matička tě k srdci přivíjí svou nejvroucnější lásky lilii, tam tatíček tě hýčká na klíně jak mne kdys v dětství blahé hodině. Zda poznáš mne, až já tam zavítám, jenž bez tebe zde jenom slze mám? Zda ovineš mně kolem šíje ruku, zda starce poznáš po mdlém hlasu zvuku? Snad nepoznáš... Ne, ty mne poznáš, vím, až na něžné tě rtíky políbím! Ty poznáš mne a poletíš mně vstříc – vždyť nikdo nemiloval tebe víc!

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

368. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 12. Přemítám o tvém osudu, (Josef Kuchař)
  2. NAD HROBEM MATČINÝM. (Rudolf Pokorný)
  3. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  4. Zklamání. (Adolf Heyduk)
  5. Naději. (Rudolf Richard Hofmeister)
  6. TY, O NÍŽ DUŠE MOJE SNÍ... (Bohdan Kaminský)
  7. Dětem. (Anna Simerská)
  8. V. Ty kráso krás, ty kouzelnice, vílo, (Antonín Klášterský)
  9. Těžce lehla’s, těžce... (Rudolf Richard Hofmeister)
  10. XXI. Ó kéž jsem krásným okem Tvým, (Jaroslav Tichý)