Tajemné volání.

Adolf Heyduk

V pole to volá, žene mě to z domu, srdce i mysl touží ven, přineslať Vesna květy v kštice stromů, vlaštovky střechám na hřeben. Kam oko hledí, zázraky se tvoří, na všecky strany roste svět, v ňadrech to buší, v hlavě mi to hoří, pospíchám s bohy rozprávět!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

264. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LETNÍ DEN POTULNÉHO PĚVCE. (Karel Dostál-Lutinov)
  2. V pole! (Adolf Heyduk)
  3. XXXV. Má duše teple naladěna, (Vítězslav Hálek)
  4. XIV. Slunko je venku i v síni, (Adolf Heyduk)
  5. 6. Mrtvý jilm to těší, živou (Václav Bolemír Nebeský)
  6. VLAŠTOVIČKÁM. (Adolf Heyduk)
  7. U horských srázů. (Adolf Heyduk)
  8. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  9. Ven! (Adolf Heyduk)
  10. DĚDŮV ODKAZ (Adolf Heyduk)