Kytice.

Adolf Heyduk

Ven, květy, čas už spěchá k letu, ven z obalových kuklí všech, ať družně do kytky vás vpletu jak básník v píseň žert i vzdech. Ty budeš základem, má růže; kol tebe, oku v milý děk, vždy po dvou připoutaných úže dám vínek modrých fialek. Sem tamo podléška buď bledá, pak karafiát vrchem vnad... „Proč chvat tvůj kvést, proč žít nám nedá? mníš, že nemáme srdcí snad? –“

Patří do shluku

karafiát, povídačka, růže, kráska, proslov, konvalinka, fialinka, rozkvítat, kvítí, zvadnout

7. báseň z celkových 129

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. S tou krásnou básní o dvou slokách něžných, (Stanislav Kostka Neumann)
  2. STARÁ PÍSEŇ (Růžena Jesenská)
  3. Za tuhých mrazů. (Beneš Metod Kulda)
  4. PRODAVAČKA KVĚTIN. (Adolf Brabec)
  5. SMUTEČNÍ (Viktor Dyk)
  6. Šerý skvoste, lasičko má štíhlá... (Adolf Heyduk)
  7. Rispet. (Stanislav Kostka Neumann)
  8. 11. Slunce skví se na obzoru – (Karel Marie Drahotín Villani)
  9. JIŽ DÁVNO TOMU... (Antonín Jaroslav Klose)
  10. Usta děvčete. (Karel Sudimír Šnajdr)