Sníh.

Adolf Heyduk

První sníh snáší se s oblak k zemi na vlhkých perutích. Jaký to rej! Strom chytá jej suchými haluzemi a tiskne k hrudi. Jak smutno! Všude naseto listí rudé, s křikem se ptáci budí: „Sníh, sníh! Jak s námi bude? Zaleh’ nám kraje chudé v neblahé chvíli sníh bílý, nevlídný, bílý sníh, první sníh, první bílý sníh!“ První sníh když náhle na hlavu padne z chvil žití žalostných, a střást jej chceš a nemůžeš, ač pod ním lebka chladne, mrazí tě, mučí, tíží a pálí; mlha ti oči halí, a v ňadrech výkřik zvučí: Sníh, sníh! Ó, života blude! Věčný-li květ je všude? Chvilku jsme žili – a snili – na vše než padl sníh, bílý sníh, věčný bílý sníh!

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

158. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. První sníh. (Rudolf Bort)
  2. Podzimní meditace. (Bohuslav Květ)
  3. TULÁCI. (Karel Červinka)
  4. Po krisi mládí. (Antonín Sova)
  5. PO BOUŘI (Antonín Sova)
  6. ŽLUTÉ LISTÍ. (Herma Pilbauerová)
  7. JEL SMUTNOU KRAJINOU... (Otakar Theer)
  8. OBLAKA. (Alois Škampa)
  9. JESEŇ NA JAŘE. (Irma Geisslová)
  10. KRAJINKA. (Karel Vojtěch Prokop)