Úkoj v samotách.

Adolf Heyduk

Vadne život na samotě, žloutne jako tráva, když už vláhy ani slunce jí se nedostává; žloutne, vadne, nebudí se – žal, jenž z oka kane, tuhne jako krůpěj v mraku, až se ledem stane. Mně však ondy na samotě nebe hojně přálo, z trojích očí trojí jaro svitlo mně a hřálo; tři byly, jež celováním braly ňader tíseň; milá žena, něžná dcerka a má družná píseň.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

45. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ MÁJOVÁ. (Alois Škampa)
  2. Vzhůru peruti mých písní, (Adolf Heyduk)
  3. ROSA POESIE (Adolf Heyduk)
  4. V lese. (Adolf Heyduk)
  5. Přišla ke mně za noci... (Adolf Heyduk)
  6. None (Alois Vojtěch Šmilovský)
  7. Bláhová láska. (Josef František Karas)
  8. Doslov. (Adolf Heyduk)
  9. Mé písně. (Josef Kuchař)
  10. Jaro v jeseni. (Adolf Heyduk)