Rybník pod „Němcem”.

Adolf Heyduk

Na klíně samoty v hor skrytě(J4f) v hloub šedých sosen utajen(J4m) a zamlklý jak choré dítě(J4f) sní rybník zelený svůj sen(J4m) sní na loži jež síti vroubí(J4f) a malinník a nízké doubí(J4f) a nad ním starý dumá klen(J4m) Spí povždy klidně povždy tiše(J4f) Jak strnulá je jeho tvář(J4m) Jen mladá zora s nebes výše(J4f) skrz sivých par ho líbá šlář(J4m) a buku sněť jež níž se kloní(J4f) hrst perel na lože mu roní(J4f) jež slunná zruměnilá zář(J4m) On sní když vrchu na úbočí(J4f) tkví rána růžovitý ret(J4m) a sní když hvězd nebeské oči(J4f) noc počne k zemi obracet(J4m) a sní když šípek růže básní(J4f) a motýl v plášti stkvostných řásní(J4f) ven z kukle touží na polet(J4m) A sní když do ostrůvku hrudi(J4f) mu vetkne Vesna drobný květ(J4m) a v hnízdech mladé drozdy budí(J4f) a vrbku počne rozvíjet(J4m) jež růžičky své u výš týčí(J4f) a vzbujelé když hvozdu příči(J4f) se černohlávci učí pět(J4m) A sní když jeseň zamlžená(J4f) svůj chladný urychluje spěch(J4m) a jako ovdovělá žena(J4f) slz příval pláče po ladech(J4m) a bujný seveřík lká v boučí(J4f) jak někdo jenž se s žitím loučí(J4f) neb zabitý jenž v posled vzdech(J4m) Co asi sní ten rybník němý(J4f) a zadumaný v každý čas(J4m) ať jaro těká haluzemi(J4f) ať zimních vichrů bouřný hlas(J4m) jenž ulekaným sítím třese(J4f) On sní a sní a nepohne se(J4f) Ký divný žal ký sen to as(J4m) O krásné předvěké sní lani(J4f) jež na jitřní když zvonil drozd(J4m) sem pít chodila chvíle ranní(J4f) skrz nemýcený oudy hvozd(J4m) a kouzelných svých očí střelou(J4f) hruď pronikla mu osiřelou(J4f) jež nezhojí se na věčnost(J4m) Ač za věkem šla řada věků(J4f) a s nimi kmenů lesná směs(J4m) on stále o laním sní vděku(J4f) a šípu jenž mu v ňadra kles(J4m) a stále truchlí stále smutí(J4f) jak mrtvola je bez pohnutí(J4f) již oplakává starý les(J4m) Jen v jarním země obrození(J4f) když vyjasněn je nebes luh(J4m) a les je samý šum a pění(J4f) a pramen samý zvuk a ruch(J4m) když deštěm hvězdnatého zlata(J4f) pláň vody čarovně je vzňata(J4f) tu šířit zdá se jeho kruh(J4m) Tu vzhůru tyčí se a zvedá(J4f) a roste orobince stvol(J4m) kam žlutý rákosník si sedá(J4f) a pěje radost stesk a bol(J4m) jež zní a zvučí vůkol v lese(J4f) až plesa hladina se třese(J4f) a všemu dech se tají kol(J4m) A zas a zas zní zpěv a znova(J4f) jak živých perel zlatý sprch(J4m) až sen jejž rybník v srdci chová(J4f) co leknín stoupá na povrch(J4m) a na srdcových listů lodi(J4f) jak labuť plesu vojevodí(J4f) již vynes vírné vody vstrh(J4m) A rozvíjí se v listů schylu(J4f) vždy půvabnější je to zjev(J4m) a ze zlatého ňader pylu(J4f) svou vůni vlévá v ptačí zpěv(J4m) leč těm kdo takých chvil zde stanou(J4f) v hloub duše teskné slzy kanou(J4f) a v srdci plamení se krev(J4m) A rybník chvěje se a vzdychá(J4f) a leknín klenot snů svých všech(J4m) blah celuje a vroucně zticha(J4f) na vlhkých hejčká ramenech(J4m) když Jeseně však počnou ryky(J4f) a Jih zve domů rákosníky(J4f) zas smuten zatajuje dech(J4m) Zas v klínu samoty v hor skrytě(J4f) hloub šedých sosen utajen(J4m) a zamlklý jak choré dítě(J4f) sní tiše zelený svůj sen(J4m) sní na loži jež sítí vroubí(J4f) a malinník a nízké doubí(J4f) a nad ním starý dumá klen(J4m)

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

95. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jihočeské krajinky. (Adolf Heyduk)
  2. Lípa na návsi. (Adolf Heyduk)
  3. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)
  4. None (Adolf Heyduk)
  5. DĚDŮV ODKAZ (Adolf Heyduk)
  6. Mráz březnový. (Adolf Heyduk)
  7. XXXVII. Hluboký, hustý les, (Adolf Heyduk)
  8. BĚLA (Adolf Heyduk)
  9. XXVIII. Milý vlažný letní večer, (Adolf Heyduk)
  10. None (Adolf Heyduk)