Návrat.
Já k milostným se písním zase vracím,
cit mile rozzvučel se lásky dechem,
z mých ňader poupata se derou spěchem
a bílý cherub žehná těmto pracím...
Já k milostným se písním zase vracím,
jak horský jinovec se vrací v kraje,
a s četou teplých větrů v konec máje
si ještě zavzdechnu – a doburácím.
[7]
Já, k milostným se písním zase vracím,
jak pták se vrací k plných růží trsu,
když jestřáb – život – poranil ho v prsu,
a jako pták se v keř těch růží kácím.
Já k milostným se písním zase vracím,
jak kmet se vrací ke kolébce – hrobu –
jak jeseň zimou v milou jarní dobu
a jako jeseň rudé lístky ztrácím.
Já k milostným se písním zase vracím...
Ach! zbytek purpuru ty lístky zdobí
z té krásné, zlatovlasé mládí doby –
a purpurnými listy dokrvácím. –
8