Návrat.

Adolf Heyduk

Návrat.
Já k milostným se písním zase vracím, cit mile rozzvučel se lásky dechem, z mých ňader poupata se derou spěchem a bílý cherub žehná těmto pracím... Já k milostným se písním zase vracím, jak horský jinovec se vrací v kraje, a s četou teplých větrů v konec máje si ještě zavzdechnu – a doburácím. [7] Já, k milostným se písním zase vracím, jak pták se vrací k plných růží trsu, když jestřáb – život – poranil ho v prsu, a jako pták se v keř těch růží kácím. Já k milostným se písním zase vracím, jak kmet se vrací ke kolébce – hrobu – jak jeseň zimou v milou jarní dobu a jako jeseň rudé lístky ztrácím. Já k milostným se písním zase vracím... Ach! zbytek purpuru ty lístky zdobí z té krásné, zlatovlasé mládí doby – a purpurnými listy dokrvácím. – 8