Bez pokoje.

Adolf Heyduk

Bez pokoje.
Večer, kněz písně, dumání, vůdce a přítel můj drahý, s jásavou hvězdou na skráni překročil dne zlaté prahy; pojď, drahá, pohleď, milá zář hebounce na pažit sedá, slavík se ozval – písničkář – už mu to pokoje nedá! Z prvního spánku, neslyšíš? štěp starý mluví a šepce, pohádek vonných celá říš v bohaté kvete mu lebce, uklání hlavu, vraští tvář, uklání, zase ji zvedá – ubohý starý písničkář, už mu to pokoje nedá! 43 Vidíš, má drahá, taktéž mně večerem děje se v duši, pro tebe písně dojemně na srdce křídloma buší, ukláním hlavu, vraštím tvář, nech se to na spáncích šedá – ubohý starý písničkář, už mu to pokoje nedá! 44