Bez pokoje.
Večer, kněz písně, dumání,
vůdce a přítel můj drahý,
s jásavou hvězdou na skráni
překročil dne zlaté prahy;
pojď, drahá, pohleď, milá zář
hebounce na pažit sedá,
slavík se ozval – písničkář –
už mu to pokoje nedá!
Z prvního spánku, neslyšíš?
štěp starý mluví a šepce,
pohádek vonných celá říš
v bohaté kvete mu lebce,
uklání hlavu, vraští tvář,
uklání, zase ji zvedá –
ubohý starý písničkář,
už mu to pokoje nedá!
43
Vidíš, má drahá, taktéž mně
večerem děje se v duši,
pro tebe písně dojemně
na srdce křídloma buší,
ukláním hlavu, vraštím tvář,
nech se to na spáncích šedá –
ubohý starý písničkář,
už mu to pokoje nedá!
44