Vlaštovička.

Adolf Heyduk

Vlaštovička.
Slétla v srdce vlaštovička malá, zlaté hnízdo si v něm zbudovala, z podsněžek a chudobek je spletla, z šeříkové vůně, z jemných vláken světla, jež se v zlaté říze slunka skvějí – tiše, tiše, pro Bůh, nesplašte jí! A jak mile vlákno k vláknu skládá! očkem směje se a křídly vládá; a jak krásný je ten švitor drobný! každý zvuk tak milostný a zdobný... Vlaštovičko – Lilo!... Proč se chvěji? Osude, slyš, nech jí, nesplaš mně jí! 87