Krásná smrť.

Adolf Heyduk

Krásná smrť.
Tvá nožka srnce na odiv mech prolétala v stínu sosen, květ něžnou hlavou sotva kýv’, a vrchol travin zůstal zrosen. Jak víly byl tvůj milý zjev, mé srdce pojednou se chvělo, ach, cítilať má žhavá krev, že tebou jaro přiletělo. Hned pučel v mysli pestrý květ, a v srdci růže rostly smavé, v nich slavík bolně jal se pět své touhy písně usedavé. Ruch čarovný v těch poupatech! Hle, mnohé posud v růži puká, zda z operlených květů těch as jeden utrhne tvá ruka? 16 Ó, vezmi! – pak se třeba vrať, jen chvilku zdob jí ňadro ladné. Tys Vesnou; popřej, v jaru ať má růže na tvém srdci vadne! 17