Poupata.

Adolf Heyduk

Poupata.
Musím ti to říci, Lidko moje malá, že jsi mému srdci zahrádkou se stala. Očka – fialky jsou, v hrdélku jsou zvonky, líčka v růže přešla, ručky na úponky. Jenom malých rtíků poupátečko rudé rozvíti se nechce – jak to asi bude? 73 Však až na ně pošlu deštík políbení, vím, že se mi poupě na růžičku změní. Na růžičku změní, a z ní vůně zlatá rozleje se kolem slovy: máma, táta! 74