Na hřbitově.

Adolf Heyduk

Na hřbitově.
Už je dávno po klekání, já tu posud bloudím, u nového parůvečku staré srdce troudím; ze všech květů na mohylce žalosť na mne zírá, ale z tváře jemnou rukou větřík slzy stírá. Stírá, ale nezastaví, co mne v duši moří, – krůpěje tam žalu mého sterou jiskrou hoří, ohnivým se deštěm snáší s čela v temno hrudi, v nich smuteční ohniváček písní mých se budí. 53