List.

List.
Chtěl jsem ti psát, že v jaru tvého oka mé srdce vypučelo v růží skvost, že v nitru jeho z citů přehluboka svou toužně pěje slavík milostnost, že na sta bájí šveholí v té skrýši, že na sta poupat v zpěv ten krásu dýší, že nitro mé se proměnilo v sad – leč píšu jen, že mám tě nad vše rád. A chtěl jsem psát, že srdce mé se chvěje, jak pod nožkami vil se chvěje luh, když jižní vánek v kadeře jim věje a kvítí budí v něhyplný ruch, že srdce mého utajená síla vše písněmi by ráda vyzradila, jak vesnu vůní prozrazuje sad – leč píšu jen, že mám tě nad vše rád. 11 A chtěl jsem psát, že mysl moje hoří jak v křišťálové číši zlatá šeř, jak jitřenka, než ranní zmírá zoří, tak jako Mojžíšův kdys hořel keř; – a chtěl jsem psát, že celé moje žití jak diamant se ve sta světel nítí, v nějž slunce duše tvé zří odevšad – leč píšu jen, že mám tě nad vše rád. A chtěl jsem psát, že víc tě nezabudu, jak snící javor teplé jaro hor, že vyhledat tě musím v duše trudu, jak Saul kdys harfy ladný rozhovor; že byla jsi mou nejkrásnější básní, že čela tvého záře hrob mi zjasní, byť anděl temnosti naň peruť klad’ – leč píšu jen, že mám tě nad vše rád. 12