Když své dítě nosím.

Adolf Heyduk

Když své dítě nosím.
I. I.
Mám-li svou Lidušku na hlavě, jest mi, jak měl bych tam kvítí: růžemi skráň se oplétá, hvězdami lebka se nítí.
Výskám s ní, zpívám jí o závod, každému chlubím se hostu: hle, Lila roste tatínkem! zatím já Liduškou rostu. 101
II. II.
Jest mi jak svatému Krištofu, Lidka-li s plece mi shlíží, svět její celý napřed juž srdce i duši mi tíží.
Kéž bych ji přenesl přes řeku bolestí, žalů a hněvů, kéž bych jí štěstí besídku zbudoval z drobných svých zpěvů! 102