Jaro doma.

Adolf Heyduk

Jaro doma.
Než pán Bůh Lidušku nám dal, vždy po jaře jsem toužíval, teď mám je pěkně doma. Nač poslouchati lindušku, když slyším svoji Lidušku líp, než by slavík zazpíval, sladkýma šveholit rtoma. Dřív chtěl jsem stále písní kvést a nosíval jsem z horských cest květ natrhaný v letu; když nyní Lilu z kolíbky, jak svěží kytku, s polibky si vije k srdci stará pěst, cítím, že opravdu kvetu! 72