Jaro doma.

Adolf Heyduk

Než pán Bůh Lidušku nám dal, vždy po jaře jsem toužíval, teď mám je pěkně doma. Nač poslouchati lindušku, když slyším svoji Lidušku líp, než by slavík zazpíval, sladkýma šveholit rtoma. Dřív chtěl jsem stále písní kvést a nosíval jsem z horských cest květ natrhaný v letu; když nyní Lilu z kolíbky, jak svěží kytku, s polibky si vije k srdci stará pěst, cítím, že opravdu kvetu!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

659. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ptáče. (Eliška Krásnohorská)
  2. XIX. S ní milá mi chůzka bývá (František Ladislav Čelakovský)
  3. Boleslavu Jablonskému. (Rudolf Pokorný)
  4. PŘÁNÍ. (Karel Sabina)
  5. Skaz z ciziny. (Karel Marie Drahotín Villani)
  6. ZLATÉ PRÁZDNINY. (Ferdinand Tomek)
  7. Písně mírné. (Siegfried Kapper)
  8. Ranní cestování. (Josef Wenzig)
  9. VII. Když k nám zavítá květný máj, (Josef Uhlíř)
  10. Vyhlídka. (Václav Jaromír Picek)