Návrat ze Šumavy.

Adolf Heyduk

Návrat ze Šumavy.
Než za Javor šlo slunko spat, vás zpomněl jsem si tisíckrát, co děláte as doma? I bylo mně tě v duchu zřít, jak učíš Lilu hovořit „táta“ – malýma rtoma. V tvou síňku jsem se vmyslil hned a ke kolébce s tebou sed’ a líbal jsem tě v čelo; čím blíž jsem kráčel horám vstříc, tím vzdorněj srdce víc a víc zpět k vám se navracelo. 75 A když jsem přišel brzy zas s osmáhlou tváří mezi vás, jak pták, když v hnízdo chvátá, kraj města zaslechl jsem už tvůj milý hlas: „To je můj muž!“ A Liduščino: „Táta“.Táta.“ 76