Krásná smrť.

Adolf Heyduk

Tvá nožka srnce na odiv mech prolétala v stínu sosen, květ něžnou hlavou sotva kýv’, a vrchol travin zůstal zrosen. Jak víly byl tvůj milý zjev, mé srdce pojednou se chvělo, ach, cítilať má žhavá krev, že tebou jaro přiletělo. Hned pučel v mysli pestrý květ, a v srdci růže rostly smavé, v nich slavík bolně jal se pět své touhy písně usedavé. Ruch čarovný v těch poupatech! Hle, mnohé posud v růži puká, zda z operlených květů těch as jeden utrhne tvá ruka? Ó, vezmi! – pak se třeba vrať, jen chvilku zdob jí ňadro ladné. Tys Vesnou; popřej, v jaru ať má růže na tvém srdci vadne!

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

205. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KRVAVÉ RŮŽE. (Václav Šolc)
  2. Návrat vesny. (Adolf Heyduk)
  3. BĚLA (Adolf Heyduk)
  4. U ptačího hnízda. (Adolf Heyduk)
  5. Žalovala střemcha v stráni: (Adolf Heyduk)
  6. DĚDŮV ODKAZ (Adolf Heyduk)
  7. Jeseň v jaře. (Adolf Heyduk)
  8. Všecko zčarováno. (Adolf Heyduk)
  9. Jarní (Xaver Dvořák)
  10. Zas květy pučí na stromech. (Josef Václav Sládek)