Buď růží jen!

Adolf Heyduk

Buď růží jen!
Vždy přemýšlím, jak v písně vonném znění bych, drahá duše, tebe zval? Snad outlou růží, již jsem v polosnění na planý šípek ňader štěpoval. Však rázem myšlénka ta hasne v citu; jak záhadný by onen obraz byl! Tak mnohý urval růži porozvitu a žasnul pak, že srdce ulomil. Má touha srdce zlomit nepřeje si; Buď růží dál, mne dále blažiž sen, a jako strom, když vesna skvost naň věsí, můj bude život tebou ozdoben. A starost-li ti v mladé ňadro slítne, by trudem zakalila jasný zrak, už dřív než bolu slza v něm se kmitne, má píseň lapne ji, jak mušku pták. 26

Kniha V zátiší (1883)
Autor Adolf Heyduk