Za jara.

Adolf Heyduk

A roztál sníh, zem zase květů plna, kol křoví mladý plesá jih, leč srdcem mým se rudá nese vlna, a stesk o zvučných perutích. Ó ženo má, k mé ukloniž se skráni, syp v duši mou svých očí lesk, on změní vlnu na červánek ranní, a v orla přejde zvučný stesk.

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

284. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SEN. (František Kyselý)
  2. Fialky na hrobě mých dětí. (Adolf Heyduk)
  3. Sen. (Adolf Heyduk)
  4. TOUHA. (Adolf Brabec)
  5. S vlaštovkami. (Růžena Jesenská)
  6. POOTAVSKÝ SLAVÍK. (Antonín Klášterský)
  7. SKOLIE. (Ladislav Arietto)
  8. SENOSEČ. (Emanuel z Čenkova)
  9. III. Já v zimě teskné báje před: (Josef Kuchař)
  10. FIALKY. (Adolf Brabec)