Jeronym na hranici.

Adolf Heyduk

Černým smoudem rýnský zahalen je kraj, do hranice s katem biřic bedliv dýmá, vůkol kněz i žoldák, žebrák, pán i láj žádostivi smrti mistra Jeronyma. Na hranici mistr k nebi zvedá zrak: Jasnotu skrz smoudy vidím v nebes báni, ale dole, běda! temnot hrozný drak dál příšerná křídla plouží bez ustání. Mru kacířův smrtí, a přec Bůh mi již v jasné slunce mění jiskru ohně mnohou, dole však ta lidských mravenčíků říš tratí se a zniká v kouři u mých nohou. Snad že proto k sobě Hospodin zved’, bychnechť dým a oheň oči moje kalí smířen před svou smrtí spatřil naposled, jak mu svět i člověk v činech svých jsou malí.“

Patří do shluku

šachta, havíř, horník, kovkop, uhelný, továrna, uhlí, štola, zemník, dělnický

153. báseň z celkových 362

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DUCHCOV (František Cajthaml-Liberté)
  2. PŘED ZÁPISEM (Josef František Karas)
  3. Mračno. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  4. Ruce a ručky. (Augustin Eugen Mužík)
  5. Z perspektivy severočeské. (František Cajthaml-Liberté)
  6. STÍNY (Alois Jirásek)
  7. III. Nuž zraky sem, na tuto tvář, (Vítězslav Hálek)
  8. Rudé pece. (Alfons Breska)
  9. Stará vzpomínka. (František Cajthaml-Liberté)
  10. Socialismu. (František Cajthaml-Liberté)