Roven králům.

Adolf Heyduk

Mlhy rostou, vůkol vše se nudí; v bílém čepci, v nedbalkách až k hrudi bába příroda se klade spat; o čem se jí bude asi zdát? Mám-liž asi stařičké té paní žárem duše klidné rušit spaní, mrazu ohnivý a jarý sok? K jihu nes mě toulavý můj krok! Zahynu-li, nevím, nedbám věru, přec však toužím spatřit, jak se v šeru v bílém čepci, v nedbalkách až k hrudi omlazená bába ze sna budí. Jak se znova její ňadra vlní, tvář jí kvete, zrak se vlahou plní, jak mě volá v čarokruh svých krás; mládnu též, jsem králům roven zas!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

987. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  2. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)
  3. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  4. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  5. Srdce zasněžené. (Adolf Heyduk)
  6. LETNÍ DEN POTULNÉHO PĚVCE. (Karel Dostál-Lutinov)
  7. Výstraha. (Adolf Heyduk)
  8. XXIV. Jak mile zima nastane, (Vincenc Furch)
  9. Čečetka. (Adolf Heyduk)
  10. Niti Jeseně. (Adolf Heyduk)