Svár.

Adolf Heyduk

Víš, jak jsem jásal, vzkřikl a stich’ v sevření rukou tvých růžových a jiskřil jak plamen mladý, když líbal jsem tvé vnady. Jak naše duše májových dnův dvě byly studně přání a snův, jež v citův hloubce se druží jak tělem žena muži. Milosti vínem jak šťastných chvil rozum i cit náš všechen se zpil, a žhavou rozkoší těla krev naše zešílela... Jak rudé vášně ohnivý květ, zbujel a skryl nám nebe i svět, leč srdce sobě blízká slast spjala dioniská. Ten blahý jas a bolestný sten, žitím byl prodán i vykoupen; s andělem ďábel se svářil o dva, jež život mařil.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

valčík, sál, karneval, tančit, polka, parketa, tanec, čtverylka, bál, piano

541. báseň z celkových 549

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. První kapitola. (Josef František Karas)
  2. KARNEVAL. (Josef Lukavský)
  3. ODPUŠTĚNÍ. (Louis Křikava)
  4. Elegie. (Josef Svatopluk Machar)
  5. POSLEDNÍ HOST. (Emanuel Čenkov)
  6. MATKA. (Antonín Klášterský)
  7. XVI. (Ale vy jste nepřišel.) (Antonín Jaroslav Klose)
  8. V ZÁPADU. (Roman Hašek)
  9. MLADÁ RYBÁŘKA (Karel Dostál-Lutinov)
  10. JAROSLAV KVAPIL. (Karel Mašek)