Jitro na moři.

Adolf Heyduk

Čím víc hvězdy z oblohy se ztrá(T5f) tím víc ře v sni duši jesti(T5f) a mně zdá se že již nekr(T5f) že chce znova vypučet a kvésti(T5f) že chce nazpět v ráje dávnou dobu(T5f) pro zář očí skrá zlatou zdobu(T5f) v čas v kterém jsem prv seň pěl(T5m) než kolébky klid jsem znal i hrobu(T5f) než jsem střelu ži v srdci měl(T5m) Kéž je možno duchem tak se vznésti(T5f) abych chlad jako na mne štěs(T5f) na mezky ony zapomněl(T5m) Z nebesho moře žoho brodu(T6f) z láz vstá zla slunce na chodu(T6f) po kde kte na loď rac davy(T6f) a sklíčeným duším pohled usmíva(T6f) Volněj zase hrudi u vod tichém toku(T6f) volji je srdci volji je oku(T6f) jak kněz lásky vchá v kraj i v lidské nitro(T6f) ru krůjemi posvěce jitro(T6f) V skalných břehu loktech dří moře(T5f) zkono vánkem v tichý sen(T5m) prolukou kde hora spěchá k hoře(T5f) usmí se probuze den(T5m) se stožáru lodi k jihu táhne(T5f) stříbrope racek k druhům zpět(T5m) a v mé duši po kráse jež prahne(T5f) zuno zory zlatým retem(T5f) počí se s purpurovým květem(T5f) zarose seň rozjet(T5m) Za zory po vodách zvlných(D3a) loď plula jinovcem jata(D3a) kaž z vln la na skráních(D3a) korunu z ruho zlata(D3a) šplounala s lo si hrála(D3a) vznesla se šeptala smála(D3a) Proč asi v ňader útaji(D3a) bolesti vlny ach škoda(D3a) též zlatých korun nema(D3a) jako ta lazůr voda(D3a) či jest jim korunou krásy(D3a) seň jež k světlu se hlá(D3a)