Cestou.

Adolf Heyduk

Kraj horský z dálky v ústrety mi zíral a vábil k srdci mě; já uposlech', vždyť zelenou mi náruč otevíral a vánkem celotným mi ve tvář dech'. A mimo starou myslivnu mne vedl, štěp střechu kryl, a z domu nes' se ven smích veselý, leč já se neohledl a dál jsem kráčel zabrán v mládí sen... Touž cestou večer umdlen jsem se vracel; vše skropil déšť; keř, strom i kámen zvlh', štěp u myslivny s listů kapky ztrácel, a sad i dům byl ovit rouškou mlh. A z oken otevřených znělo štkání, jež občas vytím tlumil starý chrt. – Já zachvěl se a viděl v zadumání, jak z domu siná vycházela smrt. Jen krátký den a všecko jiné kolem! Jak zběsile se život mimo hnal! Kde z jitra zvonky smíchu zněly polem, lkal za soumraku usedavý žal. –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

369. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Východ slunce. (Adolf Heyduk)
  2. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  3. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  4. Vzpomínky. (Adolf Heyduk)
  5. Drobné děje. (Adolf Heyduk)
  6. Soumrak. (Adolf Heyduk)
  7. Vzpomínka. (Adolf Heyduk)
  8. LXXVII. Toulkami umdlela noha. (Adolf Heyduk)
  9. Kalno je nebe... (Adolf Heyduk)
  10. V polích. (Adolf Heyduk)