Ohnivý muž.

Adolf Heyduk

Dřív, když byl ještě živ, lid divných jmen mu dával, že rušil mezníky a mezí přiorával. Teď mužem ohnivým a mezník na rameni kol polí pobíhá, a pomoci mu není. A lká: „Ó Pane náš! juž nerač pokut množit, vím, kde jsem naložil, leč nevím, kde mám složit!“ A zase pobíhá druh dávno mrtvých lidí, a vše se křižuje a prchá, když ho vidí. – Šel cestou vážný kmet, jak mléko byl vlas hlavy, a zřel, jak s mezníkem muž moří se a naví. A slyšel jeho sten: „Ó nerač trestu množit, vím, kde jsem naložil, leč nevím, kde mám složit.“ Kmet slyšel bědovat a týče bílé týmě Děl: „Kde jsi naložil, slož neblahé své břímě.“ A mžikem ohnivci spad’ kámen s beder v skoku, jen přízrak hasnoucí děl po kmetově boku: „Nač sto jsem čekal let, ty’s proslovil to maně!“ A v nic se rozpadl po stařečkově straně. –

Patří do shluku

zikmund, zúpět, zikmundův, králův, zlítit, pluviál, legát, viz, kostnický, král

179. báseň z celkových 194

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jan Jesenský. (Adolf Heyduk)
  2. Smrt Mikuláše z Husi. (Josef Uhlíř)
  3. XLVI. KONFITEOR. (Adolf Heyduk)
  4. KRÁL ZIKMUND. (Otakar Červinka)
  5. Zazděná. (Adolf Heyduk)
  6. SMRT JANA ŽELIVSKÉHO. (Augustin Eugen Mužík)
  7. DUCE! DUCE! (Petr Křička)
  8. V. Zřel krále před tím křížem, na kolena (Jaroslav Vrchlický)
  9. Hus a Jan z Chlumu. (Jan Pelíšek)
  10. MIKULÁŠ Z HUSI. (Adolf Heyduk)