Drahé duše.

Adolf Heyduk

Drahé duše.
Nechytil jsem praničeho popěvků svých hebkou sítí, jenom tebe, milá ženo, a to naše milé kvítí, naši Lidku; nedbám, však jste za to nyní každou v mojí malé síni pozlatily zídku, drahé duše! Ze všad plno slunné záře, kam má noha kročí, světla do ní nasypaly čtyry černé oči, čtyry skvosty; jak se vámi chlubím mile, vítávám-li šťastné chvíle nahodilé hosty, drahé duše! [6] A tak ke mně léta běží klidně, až mne zmaří; – nechť mým písním přec v té sínce tajemně se daří: stále kvetou, snad že mi je – nevím ani – do těch prosivělých skrání vaše ruce pletou, drahé duše! – 7

Kniha Zaváté listy (1886)
Autor Adolf Heyduk