Na louce.

Adolf Heyduk

Přizdobila dcerka moje bratránkovu plec, vede se s ním, růži v ruce, on má kosatec; ona květům skráně líbá – on však mečem máv, z těch, co ona políbila, zrubnul celý dav. Bránila je bílou ručkou, květ i odenek bránila je, sekal přece, do ručky ji sek, zaplakala, nedbal toho: Dolů hlavu všem, volna budiž každá cesta, na níž k cíli jdem. Volna, volna, nechoď luhem, ouvozem se děj, v luhu kvítí, kvítí nechej, kvítí nesekej, co že bude těšit’ oko, potrvá-li seč? mne že’s ranil, odpouštím ti, ale zahoď meč. Sesbírala padlé květy v maličký svůj klín, slza oko zahalila, čelo žele stín; pojď, aspoň z nich kytku svážem, mně i tobě vděk, sic tě budou jejich duše strašit’ celý věk.

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

806. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXVIII. Všecky všude květiny (Josef Uhlíř)
  2. Píseň o sirotečkovi. (Václav Antonín Crha)
  3. Vodník. (Růžena Jesenská)
  4. Na troskách. (Adolf Heyduk)
  5. X. Hrst prachu, kostí dědů zavážu (František Leubner)
  6. Každému, co mu patří. (Adolf Heyduk)
  7. XXV. Bloudila v hájů sklepení, (Vítězslav Hálek)
  8. Truchlící sestry. (Václav Jaromír Picek)
  9. 3. Příčina pláče. (František Jaroslav Kamenický)
  10. Květina štěstí. (Hanuš Věnceslav Tůma)