Při pohledu na mé spící dítě.

Adolf Heyduk

Při pohledu na mé spící dítě.
Čte duše moje v knize upomínek, ctě v památníku ztraceného jara: tak záhy sprchnul radostí mých vínek a níž a níž se kloní hlava stará. Aj nekloň se, ty stará moje hlavo, za vínek růžový ti vzrostla křídla a pohledneš-li na levo a pravo, tu kastalská ti všude kynou zřídla. Vždyť mládneš zas, kdy maličkou svou dceru znáti učíš svět a srdce knihu zlatou, a na ňadrech-li blažen při večeru tu svoji vílu hejčkáš boubelatou. Či netušíš, jak v ní se obnovuje zas mládí tvé, tvá láska, píseň štěstí? Věz, jeseň kmeni proto listy ruje, by pod ním zjara kvítí mohlo zkvésti! – [53]

Kniha Zaváté listy (1886)
Autor Adolf Heyduk