Když na Vás zřím, mé děti zlaté...

Adolf Heyduk

Když na Vás zřím, mé děti zlaté, v slasť náhle tajný padá žal: Bůh kdyby tak mne povolal, jak životem se zachováte. Víc miluju však nežli sestry Vás: s outlou matkou outlou dceř – leč já juž vadnoucí jsem keř a zpěv můj – jeseně list pestrý. V těch listech Vy se ukrýváte, dvé různých květů luzných něh, a na hebounkých lupenech mou slzou – rosou písně pláte. Ač každá krůpěj kapka trudu a zář v ní skrytá, rudý žal, já přec se jimi šťasten stal, v nich vše, co jsem a někdy budu.

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

305. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XIV. Jak větérek na mráčku zlatém (Vítězslav Hálek)
  2. Tiché lásce. (Václav Antonín Crha)
  3. Růže – láska. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  4. Poezie. (Eliška Krásnohorská)
  5. I. Drahá máti! (Herma Pilbauerová)
  6. Přijmětež, o sestry krásné, (Karel Marie Drahotín Villani)
  7. Toužení. (Pavel Josef Šafařík)
  8. XIV. Viz, mé dítě, jak se země (Boleslav Jablonský)
  9. 25. Za hvězdné noci májové jsem (Josef Kuchař)
  10. 214. Matka panna. (Jan Petr Jordan)