Když na Vás zřím, mé děti zlaté...

Adolf Heyduk

Když na Vás zřím, mé děti zlaté...
Když na Vás zřím, mé děti zlaté, v slasť náhle tajný padá žal: Bůh kdyby tak mne povolal, jak životem se zachováte. Víc miluju však nežli sestry Vás: s outlou matkou outlou dceř – leč já juž vadnoucí jsem keř a zpěv můj – jeseně list pestrý. V těch listech Vy se ukrýváte, dvé různých květů luzných něh, a na hebounkých lupenech mou slzou – rosou písně pláte. Ač každá krůpěj kapka trudu a zář v ní skrytá, rudý žal, já přec se jimi šťasten stal, v nich vše, co jsem a někdy budu. [69]

Kniha Zaváté listy (1886)
Autor Adolf Heyduk