Ty upomínky tisíceré...

Adolf Heyduk

Ty upomínky tisíceré kam mysl má se ponoří, ty skříně, hračky, kde jsou které, ty moje srdce umoří. Tvůj stolek od babičky, drahá, hle, vzrůstá! O jak jsem se lek, či proto mi až k srdci sahá, že tam, kdes seděla, jsem klek. Ten klobouček Tvůj s modrou stuhou, v němž blažen vždy jsem si Tě ved, jak vyrud za tu zimu tuhou, či od líbání mého zbled? Ten šat, ty rukavičky malé jsou Tvé či panny? Pověz přec, já nevidím, mé oči stále slz halí bouřný lijavec. Ty upomínky tisíceré, kam mysl má se ponoří, ty skříně, hračky, kde jsou které, ty moje srdce umoří!

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

450. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Svatopluk Čech)
  2. Z jarního výsluní. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  3. KOUZELNICE. (Václav Bolemír Nebeský)
  4. PADNEŠ! (Václav Bolemír Nebeský)
  5. *   Za verše ty mi na památku dej, (Otakar Auředníček)
  6. BESEDA VÍNKŮ. (Karel Dostál-Lutinov)
  7. Kdo že to klepá s procitlým jarem (Rudolf Pokorný)
  8. Květinářka. (Adolf Heyduk)
  9. MILOVAL JSEM DĚVČÁTKO... (Ruda Mařík)
  10. XXXVI. KYTIČKY. (František Ladislav Čelakovský)