Ty upomínky tisíceré...

Adolf Heyduk

Ty upomínky tisíceré...
Ty upomínky tisíceré kam mysl má se ponoří, ty skříně, hračky, kde jsou které, ty moje srdce umoří. Tvůj stolek od babičky, drahá, hle, vzrůstá! O jak jsem se lek, či proto mi až k srdci sahá, že tam, kdes seděla, jsem klek. Ten klobouček Tvůj s modrou stuhou, v němž blažen vždy jsem si Tě ved, jak vyrud za tu zimu tuhou, či od líbání mého zbled? Ten šat, ty rukavičky malé jsou Tvé či panny? Pověz přec, já nevidím, mé oči stále slz halí bouřný lijavec. [109] Ty upomínky tisíceré, kam mysl má se ponoří, ty skříně, hračky, kde jsou které, ty moje srdce umoří! 110

Kniha Zaváté listy (1886)
Autor Adolf Heyduk