Sukénky jako padlý sníh...

Adolf Heyduk

Sukénky jako padlý sníh, jasnotu v oku, na rtu smích: tak vyšla jsi mně vstříc, já schodů přeskočil vždy pět a juž jsem v loktech měl svůj svět a líbal rtíků nachový květ a hvězdy zřítelnic; byl šťastnějším kdo víc? – – Okolo samá světel zář, rubášek bílý – chladná tvář... tak v rakvi jsem Tě zřel a k Tobě jsem se sklonil zas; skráň vzplála ohněm, zrak mi has; i ke mně naklonil se čas... a děl: „Chci, abys mřel! Pojď za mnou!...“ A já šel. A mru, a nemám klidu již, týl kloní se vždy níž a níž a tichne ňader ruch a čekám toužně den co den; kdy zavolá smrť na svůj plen, kdy vyplní můj vroucí sen ten milosrdný Bůh? Snad až rozkvete luh!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

176. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Já v snách tě viděl. (Josef Václav Sládek)
  2. SNĚŽENKA. (Ruda Mařík)
  3. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  4. Tys nebyl pastýř... (Růžena Jesenská)
  5. Intimní dialogy. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Polibky. (Jaroslav Vrchlický)
  7. ZŘEL JSEM KAŽDOU NEDĚLI... (Ludvík Lošťák)
  8. Stella maris. (Xaver Dvořák)
  9. XXV. Já odcházím do světa –: zapomnít žal, (Josef Kubelka)
  10. Dětem. (Anna Simerská)