Od žalmů, Job v nichž opuštěný nyje,

Adolf Heyduk

Od žalmů, Job v nichž opuštěný nyje, až Firdusiho v smutné roztesknění nyje, a odtud k pěvci, nad nějž větší není, po nivách prozářené Italie. Jen žaloba zní na tě, velká zmije, jež, aby věčně žila., věčně plení a s pokolením hltá pokolení! Proč před tebou se nikdo neukryje? Proč s věštci as a mudrci a bardy jsi ve sporu, proč žaloby jen samé v slz proudu jsou, jež ronil Leopardi? Proč od posvátné bible po Schah-name byl marný každý lék i vláčnost nardy? Proč strádat jen, proč umírat jen máme?

Patří do shluku

střet, léno, um, onyx, sol, pól, mim, ká, nard, směnit

109. báseň z celkových 454

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Stanislav Mráz)
  2. POLITICKÉ A LITERÁRNÍ GENERACE. (Antonín Sova)
  3. SLOKY O STARÉM MOČÁLU. (Antonín Sova)
  4. None (Stanislav Mráz)
  5. Je mrtvá příroda, kde ty zříš žití... (Stanislav Mráz)
  6. Bez vás, ó humannosti hlasatelé... (Stanislav Mráz)
  7. Pohádka o lidské touze. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Setrvej! (Jan Ježek)
  9. 141. Často snad jen nářkem zníš a lkáním, (Jan Kollár)
  10. ČÍM DÁLE DO LET... (Jaroslav Vrchlický)