SLOKY O STARÉM MOČÁLU.

Antonín Sova

Jen starý močál je kolemkol... Vzduch zkažený, nízká kleč a stvol, a lidé se plazí, škoda chvíle, jsou malé touhy a ztraceny cíle... Kdys hlasatelé pravd krotce jdou, dnes opatrnicky veslujou ku přístavům starých, kdys tak přísní, a poklony dělají kompromissní. Kdo bez odvahy je zlomit si vaz, ten, hlupáci, vyvolen je z vás... Ten chybil, kdo příliš aesthetický, a chybil, kdo primitivně lidský... A nejkrásněji se líhnul, kdo pěl jak zvykem: kdo prostřední cestou šel, kdo lísal se, na davů udeřil cit, a že sloužil jiným, svým nemohl být...

Patří do shluku

střet, léno, um, onyx, sol, pól, mim, ká, nard, směnit

333. báseň z celkových 454

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POHÁDKA Z NAŠÍ VESNICE (Viktor Dyk)
  2. None (Stanislav Mráz)
  3. Idealismus a realismus. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Jen ten neblah, kdo těká beze strany... (Stanislav Mráz)
  5. Od žalmů, Job v nichž opuštěný nyje, (Adolf Heyduk)
  6. Vkus tříbí se a alcaiský chór vzplane... (Stanislav Mráz)
  7. Bez vás, ó humannosti hlasatelé... (Stanislav Mráz)
  8. Dí Epictet: Aversí, inclinací... (Stanislav Mráz)
  9. None (Stanislav Mráz)
  10. Pohádka o lidské touze. (Jaroslav Vrchlický)