SLOKY O STARÉM MOČÁLU.

Antonín Sova

SLOKY O STARÉM MOČÁLU.
Jen starý močál je kolemkol... Vzduch zkažený, nízká kleč a stvol, a lidé se plazí, škoda chvíle, jsou malé touhy a ztraceny cíle... Kdys hlasatelé pravd krotce jdou, dnes opatrnicky veslujou ku přístavům starých, kdys tak přísní, a poklony dělají kompromissní. Kdo bez odvahy je zlomit si vaz, ten, hlupáci, vyvolen je z vás... Ten chybil, kdo příliš aesthetický, a chybil, kdo primitivně lidský... A nejkrásněji se líhnul, kdo pěl jak zvykem: kdo prostřední cestou šel, kdo lísal se, na davů udeřil cit, a že sloužil jiným, svým nemohl být... 159