Pootavské vísky.

Adolf Heyduk

Oj krásný je ten horský svah(J4m) kde Otava má hnědá(J3f) jak děvče bloudí po nivách(J4m) když hochu kvítí hledá(J3f) jak topas je ten její klín(J4m) v němž blýská se rej pstruhů(J3f) když bílé hvězdy kopretin(J4m) hruď smavých zdobí luhů(J3f) A na těch luzích napořád(J4m) vsi pěkné jsou a sady(J3f) ó jak bych je měl z duše rád(J4m) mé kdyby dbaly rady(J3f) však ne a ne Ej plakal bych(J4m) a hruď mám plnou vzlyku(J3f) že z lidí ondy zrnitých(J4m) pýř roste lhostejníků(J3f) V těch očích není už těch střel(J4m) a čarodějných blesků(J3f) jichž silou zpupný říšák mřel(J4m) když osul Zlatou stezku(J3f) ten tam už nadšený je vzlet(J4m) jímž v boji velkolepém(J3f) Čech jako žezlem všechen svět(J4m) i s králi ovlád cepem(J3f) Víc nejsou muži zde ó žel(J4m) než bez plamenů krby(J3f) a vyklenutý místo čel(J4m) jsou od poklon jen hrby(J3f) duch svatý opelíchal v nich(J4m) a sotva křídla vleče(J3f) jen kde je věnec nebo vích(J4m) v křivd potvory se seče(J3f) Lid místo pěstí do nich bít(J4m) a bránit co nám svato(J3f) jde za oceán otročit(J4m) ej boží blesky na to(J3f) Nač vrahům záda obracet(J4m) radš hrdě vypnout prsy(J3f) ať uzří na nich všechen svět(J4m) ran purpurové trsy(J3f) Čech při právu stůj jako stál(J4m) a při trpících davu(J3f) nechť za ty poklady by dal(J4m) i vlastní svoji hlavu(J3f) dej bratrům v příklad ji a žas(J4m) a dej ji bez lítosti(J3f) vždyť nový mstitel vstane v čas(J4m) z tvé krve a z tvých kostí(J3f)

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

1178. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. EXULANT. (Jaroslav Goll)
  2. PÍSEŇ NÁRODNÍ. (Augustin Eugen Mužík)
  3. NA STRÁŽ (Xaver Dvořák)
  4. ČESKÉMU DÁVNOVĚKU. (Eliška Krásnohorská)
  5. Květnové meditace z roku 1887. (František Serafínský Procházka)
  6. NA ČESKÉM JIHU. (Antonín Klášterský)
  7. ČTYŘI PÍSNĚ SOKOLSKÉ. (Josef Václav Sládek)
  8. Z NAŠÍ DOBY. (Antonín Klášterský)
  9. XXXVII. Divno věru, že i vlasti moji (František Karel Drahoňovský)
  10. Vlasti. (Emanuel Miřiovský)