NA ČESKÉM JIHU.

Antonín Klášterský

Hledím s výše, na kraji lesa sedě, v širý kraj, jenž leží tu v slunné záři: pole, cesty, lučiny, jejichž středem Blanice spěchá. Bíle svítí v zeleni stromů vísky, jako rtuť se rybníky tu tam lesknou, blíž i v dáli tyčí se lesné kopce, modrají hory. Leč i přes tu slunečnou jasnou záři, jak by lehký na kraji ležel opar, jak by úsměv pronikal jemným šlářem snění a smutku. Ano, cítím, tuším tě, duše kraje, tichá, klidná, zasněná vždycky trochu, srdci blízká, hloubavá, dobrá – duše českého jihu! Zas k nám od Alp mrazivý vítr duje, černé mraky na půlnoc stále stojí, nové lid náš čekají rvy a boje, bědy a trýzně. A ty jen se usmíváš tiše, klidně, jistě míň se zachvíváš ve své hloubi než ten dub, jenž nade mnou snět svou klene, strachem a bázní. Umíš mlčet, pohrdat v klidu vzdorném, umíš trpět, ale v svém nitru sčítáš všecky rány, jimiž tě zdrali krutě – splatíš je jednou! Klid svůj velký vdechla jsi Mistru Janu, svoje dumy Štítnému, Chelčickému, ale hněv tvůj zabouřil hromným děsem v Žižkově voji. Ó, já věřím v sílu tvou, živou posud; s ní své vzdorné Kubata zvedl čelo a tu půdu, kterou děd zrosil potem, posvětil krví. A zde blízko, Putímský kostel starý kde mi kývá, zíraje v rybník třpytný, u zdi bílé Cimbura Jan tam dřímá, silný ten sedlák. Dřímá, ale co jich tu žije dále s velkým klidem v hloubavé, tiché duši, vzdorných hlav a srdcí, jež do dna plny lásky k té půdě. Sám ji cítím hluboko ve svém nitru chvět se, zpívat, rozpínat k letu křídla, zrak můj líbá celý ten kraj tak drahý, tisknu jej k hrudi. Zatím pohas na tváři kraje úsměv, černé mraky shlukly se nad Hradištěm, časem z dáli zaduní dlouze, temně hromový rachot. Statný sedlák pode mnou oře pole. Nyní stanul, pohléd’ k těm černým mrakům, mách však rukou, opratí trh a vzkřikl na koně: „Dále!“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 2 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

1084. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. U ŽIŽKOVA POMNÍKU U PŘIBYSLAVĚ. (Otakar Červinka)
  2. POLEDNE (Viktor Dyk)
  3. báseň bez názvu (Bohumil Adámek)
  4. báseň bez názvu (Otakar Červinka)
  5. Pootavské vísky. (Adolf Heyduk)
  6. HLAS. (Antonín Klášterský)
  7. ADOLFU HEYDUKOVI ke dni 7. června 1915. (František Serafínský Procházka)
  8. Západní Čechy. (Jaroslav Vrchlický)
  9. TAK ŠERO BYLO – (Arnošt Ráž)
  10. Zas orel bujný třepetá (Jiljí Vratislav Jahn)